Do třetího dílu v té doby takřka trilogie se tvůrce filmové série, Paul W. S. Anderson pustil okamžitě. Trvalo ale tři roky, než třetí díl s podtitulem Resident Evil: Zánik spatřil světlo světa, stalo se tak v roce 2007. Režie se opět ujal jiný režisér, jelikož sám Anderson měl práci na Vetřelcích s Predátory. Nicméně režie se chopil, konečně, zkušený režisér: Russell Mulcahy a navrátil kvalitou klesající sérii patřičnou sílu, kterou potřebovala. Zajímavý například byl fakt, že film nikdy nebyl promítán pro filmové kritiky, jelikož předchozí díly pokaždé srazili na kolena. I tak ale bylo znát, že si třetí díl obyčejný fanoušek neskutečně užívá. Film totiž lehce příběhově stagnuje a vyvyšuje jednu z nejdůležitějších vlastností, po které se celou dobu prezentoval: akci.



Nic naplat, že T-Virus i přes kompletně zničené Racoon City unikl dál. V Resident Evil: Zánik máme čest se setkat s různými monstry, děj je plynulejší, akce výraznější a vše šlape jak po drátkách. Anderson totiž pochopil, že lidé chtějí akci. Vždyť také z toho důvodu celá série Resident Evil a vlastně i Survival Horror vznikl. Akce s ohromným nádechem děsuplných scén, kopy zombie a klaustrofobní atmosféry. Nicméně v tomto případě Anderson opravdu zašel hodně daleko. Kompletně zdevastoval celý svět, vir pohltil většinu lidstva a imunní Alice by ráda vše vrátila do normálu, i přesto, že se z ní vlastně také svým způsobem stalo zvíře. Zvíře, které zabíjí na potkání a citů má asi tolik jako zápasník sumo po prohraném zápase. Kromě toho má také nadlidskou sílu a psychokinetické schopnosti, které získala během krátkého uvěznění společnosti Umbrella, takže se tu o lidské bytosti nedá ani příliš uvažovat. Důležité ale přesto je, že se našla vakcína a to je cíl dalšího dílu, který si přímočaře jde za jediným cílem, a to opravdu důsledně.